Průvodci

Petra Kovačíková

Lesem jsem, lesem jsme

Les se do mě otiskuje a já do něho, vrstevnatá bytost zahalena tajemstvím, pohádkový svět skřítků a víl. Můj kostel, do kterého chodím od malička. Nejprve s babičkou a teď s dětmi.

Stále si pamatuji každičký koutek lesa mého dětství, chundelaté vrby kol potůčku, něžné slzičky panenky Marie v zatáčce, prohřátý břidličný lom, holubinkový les, přesličková louka, kde večer tančí víly, stráň boubelatých zvonků a kohoutků, obrovité balvany lesních obrů, odpočinková lavečka a chladivá vůně pod obřími lopuchy, kde vyvěraly zurčivé pramínky napájející potůček. Všechny ty obrazy, vůně a pocity naskládané ve mě a navěky.

Naše škola je splněný sen o bezpečném místě, kde dítě může přijít takové, jaké je.

Zažívám zde pocity poklidné i bujaré radosti, hluboké sounáležitosti s kamarády a přírodou. Obklopeni palouky, pasekami, lesy a potůčky, žasneme. Jaké barvy, zvuky, vůně a nálady mají, jak se polehoučku proměňují během dne i během roku. A my s nimi.

Intenzivně toto vše vnímám a učím se nerušivě zaplouvat pod povrch těchto krás a být jejich součástí. Stejně tak se učím více rozumět dětem, jejich potřebám, emocím a směřujícím cestám. Učím se nezasahovat do jejich her tolik, jako to bývá běžné, učím se více naslouchat než mluvit, učím se od nich vést a učím se navnímat, v čem bych mohla já vést je.

Věřím, že každý z nás má v sobě cestu, vnitřní kompas, který ukazuje, jakou cestou se vydat. Provádět děti, pozorovat je, učit se ze vztahů k nim a přírodě, hledat řešení, které obstojí u všech, nebát se konfliktů, dívat se těžkým emocím do očí bez strachu a přijmout je tak, jak jsou..

To je teď moje cesta a jsem za ni vděčná.

Vystudovala jsem učitelství pro 2. st. obor český jazyk/dějepis, poté postgraduální studium speciální pedagogiky se zaměřením na specifické poruchy učení a chování. Účastnila jsem se seminářů intuitivní pedagogiky pod vedením Dietra Schwartze, Petera Živého, Thomase Pedroliho, přírodní pedgogiky Rudolfa Hetticha a mindfulness s laskavým vedením Dany Burianové.

Jsem milovníkem rozhovorů, mumínků a Karkulína ze střechy, starých chalup a chvilek u dobré kávy a taky vůně kostela a prohřátého jehlíčí na kraji lesa.

Vendula Orságová

Kouzla jsou součástí přírody

Les je místo, kde se lze zastavit, ztišit, naslouchat a být. Naslouchání Matce Zemi nás přivádí ke kouzlu tohoto světa. Přírodu vnímám jako stvoření, jehož života je potřeba si vážit. Svět byl stvořen pro Lásku, skrze přírodu se nám otevírá brána a my můžeme vstoupit a spatřit.

Lesní škola nechává děti tvořit, přemýšlet, poznávat, sdílet, naslouchat a radovat se. Tento přístup se o děti zajímá v celé jejich podstatě bytí. Co víc si přát? Děti jsou šťastné, usměvavé, jsou své a osobité, přemýšlí nad hodnotami a nebojí se postavit na stranu dobra. Děti skrývají neskutečnou moudrost, jež nás může obohacovat každým dnem. Jak indiáni praví: „Srdce malých dětí jsou čistá, a proto jim Velký Duch může ukázat mnoho věcí, které starým lidem unikají.“ Tuším, že právě les a ŽIVOt v něm dětem našeptává a napomáhá hledat a tvořit cestu, jíž se jednou vydají, cestu Pravdy a Lásky.

Ve voňavém tichém lese a rozkvetlé louce mi bylo vždy krásně. Od svých devíti let jsem hrdou členkou skautského oddílu, kde bytí v přírodě a vnímání okolního života je nedílnou součástí. Mám za sebou sedm let vedení skautského oddílu v Kopřivnici, náplní byla práce s dětmi, vedení je k jistým hodnotám. Zájem o práci s dětmi mě přivedl na střední školu v oboru pedagogického lycea a následně na vysokou školu v oboru Anglický jazyk a Výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání. Za práci v lesní škole jsem velice vděčná. Člověk zde pomáhá tvořit bezpečný prostor pro růst dětí, kde se respektuje tempo každého, kráčíme v rytmu přírody. Tato práce mi dává smysl a přináší radost. Alternativa je pro mě do budoucna jasnou cestou.

Miluji svět pana Tolkiena, hořkou čokoládu, hudbu dnes již dávných dob, ranní pozdrav slunci, přírodu ve všech podobenstvích, bosé nohy, camino, zelený čaj, oponu za uměním, velryby, světlušky, pomněnky, sýkorky, svou rodinu a přátele.

Martička Ondrušová

Les - příroda je prostor, kde se cítím nejlépe. Poskytuje mi krásu, moudrost, volnost, svobodu, odpočinek, místo pro přemýšlení, nadechnutí. To vše jsem zažívala na vysokohorských několikadenních túrách, při toulání po kopcích a kopečcích s krosnou na zádech, při spaní pod širákem.

Za životní štěstí považuji splnění dětského snu, být učitelkou. Po ukončení studia Učitelství pro 1.- 5. ročník + TV na Pedagogické fakultě UP v Olomouci jsem nastoupila na ZŠ, kde jsem působila 40 let. Více než studium mi dala praxe a různé kurzy pro vzdělávání ped. pracovníků ( Začít spolu, Tvořivá škola, Čtením a psaním ke kritickému myšlení, kurzy se zaměřením na specif. poruchy učení……..).

Mým krédem bylo: „Učit pro život“. Jsem praktik, takže jsem mé děti podporovala v samostatnosti, umění si poradit, naslouchat, pomáhat si. Ale i vnímat krásu kolem nás, chodit s otevřenýma očima.

Nyní jsem v jiné životní situaci a etapě. A do ní mi bylo sesláno a umožněno být součástí Lesní Školy Malých Stromů, kde opět mohu být s dětmi, které mě pořád učí a obohacují, v přírodě, kde je mi pořád dobře. Úžasné propojení. DĚKUJI!!!

A co ještě mám ráda, co ráda dělám? Čtu, hrabu se v hlíně na zahradě, cvičím čchi-kung, ráda poznávám nová místa, památky, jídlo, zajímavosti. A ráda jsem babičkou na „plný úvazek“.

Dívám se na vše s nadhledem.

Google Sites

Report abuse